xixi

xixi

Každý máme svoj ​​šuplík, kam si ukladáme dôležité veci.......
Každý máme svoj ​​šuplík, kam si ukladáme dôležité veci.......
KUK

KUK

Všetky záhady sveta som vedel vysvetliť, od temna prachu zeme po zenit. Z pút myšlienok a klamov som sa oslobodil. Záhadu smrti neviem rozuzliť! Avicenna

Edgar Cayce - "spiaci prorok" z USA, hovoril o Atlantíde ako o civilizácii, ktorá bola zničená dokonca až trikrát. V prvom cykle boli vynájdené explozívne materiály, ktoré boli určené na porazenie "beštií", čo ovládli svet a práve tie materiály v konečnom dôsledku spôsobili prvú katastrofu. V druhom cykle vyvinuli prístroje, založené na kryštáloch, ktoré boli schopné transformovať slnečnú energiu, až napokon ľudia zničili sami seba. V poslednom cykle civilizácia vlastnila niekoľko nebezpečných vynálezov, vrátane televízie, rôntgenových lúčov a lietajúcich strojov, skonštruovaných na zákonitostiach antigravitácie. Cayce v roku 1933 predpovedal, že v 60-tych rokoch človek objaví pozostatky po Atlantíde neďaleko amerických brehov. A v roku 1968 pozval miestny rybársky sprievodca z ostrovov Bimini Bonefish Sam archeológa Dr. J. Mansona Valentina na prehliadku kamenných kvádrov pod vodou v lokalite, vzdialenej asi jeden kilometer od Paradise Point, Bimini. Útvar je pozostatkom akejsi kolosálnej stavby; je dlhý 600 metrov a o jeho pôvode sa stále ešte diskutuje, ale isté je, že nijaká zo známych kultúr ho nevytvorila.

Takmer každý nový vedecký objav sa pre ľudstvo stal dvojsečným mečom. Vždy priniesol človeku nielen ľahší, pohodlnejší život a technický pokrok, ale aj tragédie a nešťastia, keď bol zneužitý na nekalé ciele. Možno práve zneužitie vedeckého poznania prinieslo civilizácii na Atlantíde skazu. A človek sa i teraz ľahkomyseľne zahráva s ohňom, o čom svedčia mnohé pokusy, ktoré sa uskutočnili v posledných desaťročiach. Vladimir Gavreau, francúzsky vynálezca, postavil napríklad model prístroja, schopného vyprodukovať ultrazvuk nezvyčajnej frekvencie, ktorý je schopný zabiť všetko živé v okruhu takmer siedmich kilometrov.
Za tajemstvím Atlantidy ve světle nových teorií
Osudy ztracených měst a celých civilizací nedají lidem spát. Pátrají po nich světově uznávaní odborníci, profesionální hledači pokladů i naivní záhadologové. Asi největší záhadou, skrývající se v hlubokém dávnověku lidstva, je existence tajemné Atlantidy, národa, který svojí vyspělou civilizací a technikou předčil vše, co si jen dokážeme představit. V posledních týdnech se objevila celá řada překvapivých vědeckých teorií a v letošním roce se po stopách Atlantidy vydávají hned dvě vědecké expedice.
1.jpg
Jako první udal poměrně přesné souřadnice pro pátrání francouzský vědec Jacques Collina-Girard ze Středomořské univerzity v Aix-en-Provence. Ten vychází z poměrně přesného Platónova popisu Atlantidy, která by se měla nacházet na ostrově poblíž Gibraltarské úžiny. Své tvrzení dokládá Collina-Girard výzkumy mořského dna západně od Herkulových sloupů (Gibraltaru) nedaleko jižního pobřeží Španělska.
Už při loňských průzkumech dna byly v těchto místech využity nejmodernější techniky, včetně sonarového průzkumu, robotických miniponorek, magnetometrických měření a využití radarového snímkování. Pro letošní expedici byl vyvinut speciální robot vybavený miniaturní vrtnou soupravou, patentovanou v Německu, u které je vrtná hlavice opatřena reproduktory a citlivými mikrofony, které budou přímo předávat odezvy mořského dna a jeho nerovností. To bude třeba zejména proto, že toto místo je pokryto silnými nánosy bahna, které přinášejí proudy z Atlantiku.
Mytologická tradícia hovorí, že na pevnine Sarkon v Pacifickom oceáne existovala pred Atlantídou iná rozvinutá civilizácia. Ľudia sa však spreneverili božím princípom a pevnina musela byť zničená obrovskou kataklizmou. Tí, ktorým bolo predurčené, aby sa zachránili, dostali zavčasu varovanie, aby hľadali útočiská na vzdialených pevninách. Práve tak sa Atlantída stala centrom novej civilizácie - a neskôr sa tiež nevyhla podobnému osudu. Ani jedna z tých civilizácií sa však nepodobala tej našej.

V oboch žili ľudia viac duchovne založení, ktorí udržiavali kontakt s vyššími svetmi a žili s kozmom a prírodou v dokonalej harmónii. Centrom diania v Atlantíde bol obrovský chrám zasvätenia, ktorý bol postavený na posvätných výšinách - v hlbokých horách, neprístupných tým, ktorí nevedeli levitovať. Bol obkolesený siedmimi vrchmi, ktoré reprezentovali "sedem pilierov kozmu" a na nížinách bola z neho viditeľná iba Sfinga. Medzi jej pazúrmi sa nachádzali masívne železné dvere, ktoré sa otvárali iba vtedy, keď sa ľudia na nížinách zhromaždili k bohoslužbám. Človek vtedy poznal tajomstvá prírody a nemusel ťažko dorábať denný chlieb. Príroda mu poskytovala všetko, čo potreboval. Zvieratá v tých časoch neboli divé; žili spolu s človekom, v dokonalej jednote a v harmónii. Zabíjanie zvierat kvôli potrave, zhromažďovanie osobného bohatstva na úkor iných alebo snahu vládnuť nad inými človek vtedy vôbec nepoznal. Potrave pre žalúdok venovali oveľa menšiu pozornosť než potrave duševnej. V krajine bolo ideálne podnebie, všade rozkvitali kvety a ľudia zberali úrodu po celý rok. Časom sa však ten ideálny stav zmenil. Rozklad sa začal na nížinách, medzi nezasvätenými ľuďmi, ktorí začali zneužívať vedomosti na nízke ciele. Tieto akty disharmónie nadobudli napokon také rozmery, že krajina sa potopila. Sfinga a veľká pyramída v Gize sú časťou komplexu - prvého chrámu zasvätenia, ktorý postavili tí, čo sa z Atlantídy zachránili a usadili sa v tejto časti afrického kontinentu.

Najznámejšou a vedeckej verejnosti dostupnou písomnou informáciou o tajomnej Atlantíde, je verzia Platónova. Nestačil ju však dokončiť pred svojou smrťou. Zmieňuje sa o nej v dielach "Timaios" a "Krícias". Ako píše, k informácii o nej sa dostal pôvodne Solón, ktorý po svojich úspešných politických reformách okolo roku 590 pred n.l. (iní uvádzajú 560 pred n.l.) odcestoval do Egypta, do starovekej administratívnej kapitoly Sais, kde mal v úmysle študovať dejiny, aby potom na základe získaných poznatkov vypracoval dejiny Grécka. Túto historku sa dozvedel od egyptských veľkňazov, ktorí mu ju poskytli ako dôkaz, že Egypťania vlastnia viac - a oveľa presnejších - záznamov o dejinách ľudstva, než Gréci. Predpokladá sa, že si možno robil i písomné poznámky, i keď sa nikdy nijaké nenašli a sám o nej nikdy nič nenapísal. Historku však porozprával priateľovi Dropidovi, ktorý ju pootm tlmočil synovi Kríciovi a ten zase inému Kríciovi, svojmu vnukovi. Tento Krícias bol Platónovým bratancom a on sa ju teda takto, cez ústne podanie, vo veľmi mladom veku dozvedel, ako píše.

Egyptskí veľkňazi Solónovi povedali, že na zemi už bolo veľa katastrof, pri ktorých zahynulo takmer všetko živé a že Gréci sú ako malé deti, rozprávajúc si rozprávky a legendy, ktorým vôbec nerozumejú. Za alegorickými príbehmi sa v skutočnosti skrýva popis udalostí v planetárnom a kozmickom meradle. Napríklad grécka legenda o Fétonovi, ktorý zničil všetko živé ohňom, pretože nevedel narábať s povozom boha slnka - Hélia, je iba alegorickým vyjadrením prozaickeších udalostí, ktoré sa odohrali v slnečnom systéme. Predchodcovia Aténčanov (podľa záznamov Egypta, popisujúcich históriu až 9 tisíc rokov dozadu pred Solónovou návštevou), bojovali údajne v minulosti s vojskami z civilizácie na Atlantíde - a to veľmi úspešne. Onedlho potom, čo sa im Aténčania ubránili, postihlo pôvodnú ostrovnú krajinu veľké zemetrasenie a obrovské povodne, až sa napokon zrútila do mora. Katastrofa sa odohrala v priebehu jedného dňa a jednej noci a v týchto miestach bol oceán ešte dlho po tejto udalosti nesplavný. V inom diele - v "Kríciovi" venuje Platón pozornosť organizácii a spôsobu života obyvateľov Atlantídy.

Platónov popis atlantskej kultúry sa v mnohom podobá na legendy z iných kútov sveta, ktoré hovoria o existencii ideálnych ľudských spoločností v ďalekej minulosti. Hovorí sa v nich, že bohovia si pôvodne rozdelili zem na niekoľko kráľovstiev a neskôr si za manželky vyberali krásavice aj z pozemských žien. Tých pár kráľovských rodín doslova vlastnilo svet a celé generácie sa potom v tých rodoch snažili zachovať niť zvláštnej "modrej" (od modrých oči), božskej", kráľovskej krvi. Takmer vo všetkých vystupuje prišelec - boh, ktorý sa stal kráľom a učil a viedol ľudí, kým nemusel znovu odísť. A Platón hovorí, že boh, ktorý dostal do daru Atlantídu, vytvoril na nej čosi ako dokonalý raj, kde ľudia žili v mieri, v pokoji a v harmónii s prírodou. Mali k dispozícii mnohé technologické vymoženosti: lietajúce stroje, systém umelých kanálov a prieplavov v hlavnom meste a zaoceánske lode, ktorými sa mohli dostať do vzdialených oblastí.

Ľudí tieto legendy fascinujú; odhaduje sa, že už bolo napísaných až 40 tisíc kníh len na tému Atlantída. Väčšina autorov sa snaží dokázať jej existenciu, hoci sa nájdu i takí, čo legendy vyvracajú. Medzi tie prvé patrí napríklad kniha Ignatia Donnelyho, amerického právnika a úspešného podnikateľa. Pochádzal z rodiny chudobného írskeho imigranta a v strednom veku prešiel radikálnou zmenou, o príčinách ktorej nikto nič nevie. V prvej polovici života vynaložil veľké úsilie dosiahnuť úspech v podnikaní a politickú kariéru; bol veľmi bohatý a stal sa dokonca senátorom. V druhej polovici však vložil všetok svoj talent do služieb chudobného človeka. Knihu uverejnil v roku 1882. Poukazuje na podobnosti medzi kultúrami v Európe, Egypte a v južnej a v severnej Amerike a domnieva sa, že všetky tieto krajiny boli civilizáciou na Atlantíde ovplyvňované.

Autor píše, že v strede Atlantiku sa kedysi nachádzala pevnina a k nej pridružené ostrovy. Na nej bolo centrum veľkého impéria, ktoré sa rozkladalo až po Egypt, Európu a Tyreneu (Taliansko a časť Grécka). Pevninu však neskôr zničila kataklizma. Atlantický oceán bol potom v týchto miestach dlhé stáročia nesplavný, lebo sa tu vyskytovali nečakané plytčiny: obrovské nánosy piesku, popola a bahna. Donnely píše, že v mnohých starých záznamoch sa hovorí o Atlantiku ako o bahnitom, zahmlenom, tmavom a nebezpečnom oceáne - "Mare tenebrosum".
V indiánskych legendách sa hovorí o "bielom bohu", ktorý prišiel "od východu" a priniesol im vedomosti o vesmíre, zemi a učenie o božskej podstate človeka. Donnelly si myslí, že mayský boh Kukulkan (v neskorších aztéckych textoch Quetzalcoatl) bol pravdepodobne obyvateľom Atlantídy. Jeho popis je príliš konkrétny nato, aby to nebol človek z "mäsa a krvi". Mal údajne svetlú pleť a hustú bradu, čím sa veľmi odlišoval od "nebradatých" Indiánov. Bol oveľa vyspelejší, než primitívne kmene, čo na pevnine našiel. Naučil ich vedám a vychoval generáciu zasvätených kňazov, ktorých poveril zachovávať v krajine spôsob života, ktorý im predstavil, kým sa znovu nevráti. Povedal, že príde znovu po dlhom časovom cykle, práve v deň Ceakatlu a oni ho v tento deň, na konci všetkých menších cyklov, trpezlivo očakávali...

Keď sa v roku 1519 (presne v deň Ceakatlu) vylodil pri amerických brehoch Španiel Hernán Cortéz - bradatý muž so svetlou pleťou, Aztéci ho vítali ako boha. Darovali mu obrovský, zo zlata vytepaný kalendár Tzolkin, ktorý ich práve "on" vo vzdialenej minulosti naučil robiť (ako sa domnievali) a ktorý bol preňho pripravený už po celé tisícročia. Veľmi rýchlo však prišli na to, že Cortéz veru nie je bohom, na ktorého tak dlho čakali... Čoskoro sa prejavila jeho skutočná povaha, keď zneužil pohostinstvo aztéckeho panovníka: zajal ho a nútil, aby dal z krajiny pozvážať všetko zlato, ak si chce zachrániť holý život. Do roku 1533 ovládli a podrobili si celú krajinu pre španielsku kráľovskú korunu.

Profesor Luce v knihe "Koniec Atlantídy" a s ním mnohí iní sa naopak nazdávajú, že stratenou Atlantídou bola pravdepodobne vysoko rozvinutá civilizácia bronzového veku v Egejskom mori. Okolo roku 1500 pred Kristom tu bola zničená vysoko rozvinutá kultúra na Kréte. Katastrofu pravdepodobne spôsobil obrovský výbuch sopky na ostrove Santorin, nachádzajúcom sa asi 100 kilometrov na sever od Kréty. Odhaduje sa, že tento výbuch bol asi 5 krát silnejší než výbuch sopky Krakatoa v roku 1883 n.l., ktorý sa sám osebe stal legendou. Vrch sopky Krakatoa sa doslova celý vyparil a obrovské vlny obišli takmer celý svet. Výbuch vyvrhol do atmosféry toľko prachu a popola, že slnečné svetlo malo zmenenú farbu niekoľko rokov a podnebie celej planéty sa ochladilo. Keďže výbuch na ostrove Santorin bol ešte 5 krát silnejší, následky museli byť strašné a museli postihnúť celý vtedajší obývaný svet. Čo sa však v tomto prípade nezhoduje s legendou o Atlantíde je predovšetkým časový údaj. Platón píše, že egyptskí kňazi hovorili o deviatich tisícoch rokov (pred časom, kedy ich navštívil Solón) a výbuch sopky na ostrove Santorin umiestňujú do oveľa neskoršieho časového rámca - 12. až 15. storočia pred Kristom. Niektorí sa však nazdávajú, že keďže Platónova informácia bola podávaná len ústne, cez niekoľko osôb, mohlo prísť k omylu.

Peter Kolosimo v knihe "Bezčasá zem" uvádza tvrdenie pastora Jůrgena Spanutha, že kňazi v Egypte ukázali Solónovi vtedy 600 rokov starú nástennú maľbu Medinet Habu, na ktorej bola zachytená invázia Grécka potomkami Atlanťanov v okrídlených prilbách, ktorí prišli zo severu - z ríše, ktorá sa rozkladala v severnom mori a z ktorej sa zachoval už iba ostrov Helgoland. A grécki historici vždy uvádzali, že potomkovia Hyperboreánov od severného mora ich napadli okolo roku 1200 pred Kristom, spolu s Líbyjcami a Italikmi. Archeologické nálezy zo severného Nemecka a Švédska tie závery potvrdzujú. Najstaršie zbrane, ktoré sa našli v centrálnej Európe sa datujú práve do roku 1200 pred Kristom. Spanuth sa nazdáva, že útok Atlanťanov sa neuskutočnil z túžby podmaniť si iné krajiny, ale bol to následok veľkého hladu a nedostatku po katastrofách, ktoré ich domovinu postihli. Jedna z posledných sa udiala okolo roku 1225 pred n.l. Pôvodným názvom ostrova Helgoland bol "Atland" a legendy amerických Indiánov tiež hovoria o obrovskej katastrofe na ostrove "Aztland", ale umiestňujú ju časovo do starších dôb.

Otto Muck astronomickými matematickými výpočtami dokazuje, že tragédiu Atlantídy okolo roku 8498 pred Kristom, spôsobil pravdepodobne náraz asteroidu, ktorého dráhu ovplyvnila vtedajšia pozícia Zeme, Mesiaca a Venuše tak, že sa zrazil so Zemou. A japonské staroveké dokumenty "Takeuči zvitky" obsahujú aj mapy a na jednej z nich sú okrem známych kontinentov zakreslené dve neznáme pevniny v Pacifiku. Severná sa nazýva "Miyoi" a južná "Tamiara". A v oblasti Karibského mora je v Atlantickom oceáne zakreslená séria ostrovov a iná pevnina. Na oveľa novšej mape, starej okolo 5 tisíc rokov, sa už tie pevniny nenachádzajú. Na ich mieste je napísané staroveké japonské slovo, ktoré znamená: "potopené".

Vo vypočítavaní teórií o Atlantíde by sme mohli pokračovať donekonečna. Aj keď v legendách a mýtoch je už pravda zromantizovaná, nikomu sa nepodarilo dokázať, že sú nepravdivé. Moderná veda napríklad iba nedávno prijala za svoju hypotézu o existencii jediného monolitného pra-kontinentu (Pangaea), ktorý existoval pred 200 miliónmi rokov a jediného oceánu (Panthalassa), čo ju obklopoval. Tento pra-kontinent sa neskôr rozdelil na dva veľké: Gondwana a Laurázia, ktoré od seba oddeľovalo Tethysovo more. Ten pohyb však nikdy neustal, až kým nevzniklo päť pevnín, ktoré poznáme dnes. Predpokladá sa, že pohyb tektonických platní skončí pravdepodobne až vtedy, keď sa energetické jadro zeme natoľko vyčerpá, že už nebude schopné podporovať ten pohyb. A možno práve toto sa už stalo na Marse.

Mytologická tradícia však tiež hovorí o existencii jedinej obrovskej kontinentálnej masy Megagea, ktorá sa začala rozpadať asi pred 300 miliónmi rokov. Hovorí o existencii mladšej kontinentálnej masy v oblasti, kde je dnes Indický a Pacifický oceán: táto pevnina sa rozkladala od Madagaskaru po Srí Lanku a od Polynézie po Veľkonočný ostrov a na juhu až po Antarktídu. Túto kontinentálnu masu my nazývame "Lemúria", odkedy si P. L. Sclater všimol podobnosť medzi fosíliami lemúr z južnej Afriky a z Indie. Existovala vraj už pred 250 miliónmi rokov a jej kontúry sa postupne menili v priebehu plynúceho času. Avšak aj tí vedci, ktorí už existenciu takého pravekého kontinentu pripúšťajú, si nijako nevedia zvyknúť na myšlienku, že by ju boli mohli obývať obývaná inteligentné bytosti. Podľa legiend, ktoré sa rozprávajú na pacifických ostrovoch, katastrofu tajomnej pevniny v Pacifiku spôsobil obrovský kozmický výbuch, pri ktorom zahynulo okolo 64 miliónov ľudí. Zachránení potom kolonizovali iné kontinenty.
Pyramidy Atlantidy?
Vědci pokračují v průzkumu megalitických trosek, které byly objeveny na mořském dně poblíž Kuby mnoho kilometrů od pobřeží. Američtí archeologové, které místo objevili, hned oznámili, že našli Atlantidu.
unnamed (11).png
Herkulovy sloupy jako orientační bod
Podle této teorie leželo mořské dno na konci doby ledové před 19 000 roky o 130 metrů výše než dnes a při mohutném oteplení před 11 000 roky měla hladina moří stoupnout natolik, že Atlantidu pohřbila v hlubinách. Na předpokládaném místě by se měly dnes nacházet pozůstatky mohutného souostroví, jemuž vévodil ostrov Spartel, rozměrný zhruba jako Korsika. Gibraltarská úžina byla podle vědce mnohem delší a užší, než je dnes, protože pobřeží Španělska se táhlo mnohem dále do Atlantiku. „Hledání Atlantidy dovedlo archeology až do naprosto neuvěřitelných míst, která nemohla mít se skutečnou Atlantidou nic společného. Atlantida se hledá v Karibiku, na Azorech, Kanárských ostrovech, poblíže Kuby, na Islandu, Krétě, ve Švédsku, v západní Africe, na Filipínách a dokonce i na Sahaře. To všechno jsou jen výplody fantazie, proč nevěřit Platónovi, který její polohu určil u ústí Herkulových sloupů?” říká Collina-Girard. Zároveň tvrdí, že objev udělal náhodně, při zkoumání života lidí v období paleolitu a stěhování národů. Nicméně ani on si nemyslí, že Platónovy údaje jsou naprosto přesné. Platón například tvrdil, že Atlantida byla větší než Libye nebo dokonce Asie, zatímco nalezený ostrov Spartel, pohřbený dnes v hlubinách, měřil jen 14 kilometrů na délku a pět kilometrů na šířku. „Platón také uvádí, že Atlantidu zničila mohutná sopečná erupce, ale to považuji za fikci. Řekové velmi dobře věděli, co dokážou sopečné výbuchy, a jejich zničující účinky byly pro Platóna přijatelnější a dramatičtější než důsledky mohutného vzestupu mořské hladiny, který měl doprovázet tání ledových vrstev, ” říká Collina-Girard. Stejně tak považuje za Platónovu fikci i barvitý popis pokročilé technické společnosti Atlanťanů, kteří měli znát obrábění kovů, ovládali mechaniku, stavění mostů a průplavů, měli i létající stroje.
Most z Evropy do Afriky?
„Jakmile jsem viděl důkazy, které profesor Collina-Girard předložil, vykřikl jsem: Můj bože, to je ono. Nemohl jsem uvěřit, že k tomuto řešení nedošel nikdo už dříve,” říká jeden z členů výzkumného týmu Paul-Henri Nargolet. Podle Platónových zápisů by měla ležet Atlantida cestou přes další ostrovy až k africkému kontinentu a být tedy jakýmsi mostem, jehož existence skončila s koncem ledové doby. Zánik Atlantidy na ostrově Spartel měl být v souvislosti s oteplováním pozvolný, měla se potápět zhruba rychlostí dva metry za sto let. Většinu hledačů Atlantidy podle Nargoleta zmátly i časové údaje Platóna, který její zánik datoval 9600 let před naším letopočtem. Nargolet, proslulý svojí expedicí k potopenému vraku Titaniku, hledal nová dobrodružství, a když se seznámil s teorií Colliny-Girarda, přijal ji jako velkou výzvu. Na letošní červenec proto připravil velkou expedici, která bude mít ve výbavě dvě podmořské automatické sondy. Ty by měly prozkoumat předpokládanou oblast, kde už předchozí expedice objevily podivné dutiny a základy staveb. Ty by mohly pod silným bahnitým nánosem skrývat ztracené město. „Chceme se spustit přímo do centra předpokládané civilizace. Budeme prostřednictvím robotů nesoucích kamery hledat především podmořské kaverny (dutiny), které by mohly být zbytky staveb. Náklady na expedici odhadujeme zatím napůl milionu dolarů,” říká Paul Nargolet.
Nekonečné hledání Atlantidy
Pátrání po tajemné ztracené civilizaci jménem Atlantida provází lidstvo vlastně už od dob Platónových, který její existenci popsal ve spisech Timaeus a Critias. Dnešní poznatky o Atlantidě dávají prostor vlastně jen třem základním teoriím: že je Atlantida pouhou fikcí a jedním z antických mýtů, nebo že Atlantida je vlastně popisem zničení ostrova Théra (nyní Santorini) nedaleko Kréty a zániku mínojské civilizace, nebo že Atlantida je historickou skutečností a leží tam, kde určil Platón. Zánik mínojské civilizace na Krétě a sousedním ostrově Théra je poměrně dobře popsanou skutečností. Mohutná erupce sopky 1500 let před naším letopočtem skutečně zničila kvetoucí civilizaci na Théře a ukončila rozvoj mínojské námořní velmoci na Krétě. Více než polovina ostrova Théra, který považoval tehdejší svět za výkvět civilizace, o níž existují i neoddiskutovatelné doklady v egyptských záznamech z té doby, zmizela pod hladinou. Údajům o Atlantidě ovšem už vůbec neodpovídá poloha a rozměry tehdejší Théry. Šlo o malý ostrov a navíc ve Středozemním moři. Platónova Atlantida však měla ležet v Atlantiku a být velká jako celé Středozemní moře. Na území Atlantidy mělo být podle Platóna devět velkých měst s posádkami o 60 000 mužů a dvě megaměsta Metropolis a Královské město. To už by bylo na Théru opravdu příliš a ani v celém Středozemním moři tolik prostoru není. To už mají větší naději teorie, kladoucí Atlantidu do oblasti Kanárských či Azorských ostrovů, které jsou podle teorie považovány za vrcholky potopeného kontinentu. Dokonce se uvádí, že Baskové, původní obyvatelé Španělska a jihu Francie, j sou posledními potomky, zachráněnými při zániku Atlantidy. Důkazem má být jejich výrazně odlišný jazyk.
Atlantida za polárním kruhem
Některé více méně fantastické teorie kladou tajemnou Atlantidu více na sever. Tak se hovoří o tom, že jedním z jejích ostrovů je i dnešní Anglie, a jde se i dále na sever. Za Atlantidu je považován i Island či sever Švédska, kam se klade podivná země Ultima Thule, kterou někteří vědci ztotožňují s Atlantidou. Pro jejich teorie svědčí i podivné příběhy lidí, kteří navštívili, více méně náhodou, tajemnou zemi u severního pólu, skrytou pravděpodobně v podzemí. Je to například svědectví námořníka Olafa Jansena, který se při plavbě v rozbouřených vodách za Zemí Františka Josefa dostal do překrásné země plné kvetoucích stromů, bohaté fauny a flory s tekoucími řekami. Nikdo mu nevěřil a chudák skončil v blázinci. Jeho svědectví se vynořilo opět v roce 1947, kdy známý admirál Richard E. Byrd pátral kolem severního pólu po uprchlých nacistech. Při leteckém průzkumu však došlo k podivné události. Kompas se zbláznil a letadlo nebylo schopno udržet směr. Pak se pod nimi místo věčného ledu a sněhu objevily rozsáhlé lesy, zelená travnatá údolí a letci dokonce rozeznávají chlupatá zvířata podobná slonům. Mamuty! Vnější teploměr na letadle ukazoval 23 °C!!! Byrdovi bylo zakázáno cokoliv bližšího zveřejnit a vyšetřovaly jej celé týmy expertů.
Největší vodopád v historii Země
S jednou z celkem pravděpodobných teorií přišli nedávno američtí geologové Walter Pit-man a William Ryan. Ti kladou území Atlantidy na dno dnešního Černého moře, které bylo v dávných dobách sladkovodním jezerem. To už není jen teorie, ale vědecky podložený fakt. Na černomořském dně se totiž našly nejen pozůstatky osídlení, ale neklamné známky zemědělské činnosti, typické pro sladkovodní pobřeží, sladkovodní rostliny i fosilie živočichů. I zde bude v letošním roce pátrat několik vědeckých týmů, které mají odhalit skrytá tajemství. Pitman a Ryan kladou zánik tamější civilizace do období 7500 let před naším letopočtem, což by se blížilo Platónovým údajům. Tehdy se podle jejich teorie protrhla skalnatá bariéra mezi Středozemním a tehdy sladkovodním Černým mořem. Vznikl tak mamutí vodopád, řítící se do hloubky 140 metrů. „ Voda proudila rychlostí 100 kilometrů za hodinu a každý den zde proteklo pětadvacet kilometrů krychlových vody, což je dvěstěkrát více, než proteče Niagarskými vodopády. To by každý den mohlo pokrýt například srdce New Yorku - Manhattan do výšky 800 metrů. Všechno to trvalo asi 40 let,” říká Walter Pitman. Tak vznikla Bosporská úžina a podle vědců tak zanikly celé civilizace, mezi nimiž by mohla být i bájná Atlantida. Přitom nejde v historii Země o ojedinělou událost, podobná apokalypsa se prý odehrála i o 20 000 let dříve, kdy se zhroutil předěl mezi Atlantikem a Středozemním mořem a zůstal dnešní Gibraltarský průliv.
ATLANTIDA V ČECHÁCH?
Z našeho hlediska je určitě nejzajímavější, ale i nejfantastičtější teorie, kladoucí Atlantidu na území dnešních Čech. Podle této teorie je právě naše území onou bájnou zemí Ultima Thule, která je některými badateli ztotožňována s Atlantidou. Byla to prý země rozsáhlých hájů a lesů, oplývající nerostným bohatstvím, zejména zlatem a cínem, kde žil šťastný národ zvaný Hyperborejci. O této zemi se zmiňuje celá řada antických autorů, počínaje Pytheasem z Massilie a konče Homérem. Dnešní záhadologové argumentují na podporu této teorie i antickými nálezy v Čechách a dokonce dávají do souvislosti určitou podobnost s bájemi o Apollónovi, Héraklovi, Orfeovi či Perseovi, kteří údajně měli naše končiny při svých cestách navštívit. Středem dávné civilizace, která mohla být Atlantidou, by měl být - světe, div se - dnešní Pražský hrad, založený na ostrohu v podobě delfína, o čemž hovoří i Kosmova kronika. Právě zde se měla nacházet i jakási přistávací plocha Apollónova nebeského vozu taženého labutěmi, který odlétal každoročně na sever a trávil zde své zimní prázdniny. Tuto teorii prosazuje i dánský badatel a pilot Preben Hanson, který se svým letadlem sledoval Apollónovu trasu a zjistil, že skutečně začíná v řeckých Delfách a končí v Praze! To vše už ale patří spíše do říše bájí.
FANTAZIÍM SE MEZE NEKLADOU
g.jpg
Teorií o Atlantidě je neuvěřitelné množství. Jedny jsou podloženy vědeckými expertizami, ty druhé jsou čistou spekulací. Jednou z těch prvních je například teorie profesora Charlese H. Hapgooda, založená na posunech zemských pólů. Ty jsou doloženy a ověřeny. Podle Hapgooda je nejideálnějším kandidátem na Atlantidu dnešní Antarktida, která ležela v daleké minulosti mnohem více na severu.
V důsledku obrovského nahromadění ledu na tehdejším pólu došlo podle něho ke katastrofálnímu porušení rovnováhy a sklouznutí celého zemského pláště. Tak se mohla kvetoucí pevnina dostat na jih a zmizet pod masami ledu. V závěru loňského roku se objevila i teorie amerického badatele Roberta Sarmasta, který modeloval na počítači 3D obrazy mořského dna ve Středomoří mezi Kyprem a Sýrií. Lokalizoval přitom tajemné útvary, které by mohly být pozůstatky bájného kontinentu. Atlantida by se podle něho mohla skrývat právě tam. Další z nejnovějších objevů dokládá, že dnešní ostrov Tenerife v Kanárském souostroví by mohl být součástí bájné Atlantidy. První teorie v tomto smyslu vyslovil známý badatel Thor Heyerdahl. Pozůstatky gigantických staveb na Tenrife považuje dodnes celá řada odborníků za díla zaniklé civilizace. Pozornosti hledačů Atlantidy neunikla ani Kuba, u jejíhož pobřeží byly objeveny zbytky megalitických staveb. Pozůstatky asi 6000 let staré neznámé civilizace objevili odborníci z kanadské společnosti Advanced Digital Communications. Při pátrání na mořském dně objevili zbytky pyramid a dokonce jakousi spojnici vedoucí až k poloostrovu Yucatan. Jejich dálkově ovládaný podmořský robot natočil kamerou části města, které se rozkládá na ploše téměř 20 km2. Jedna z nejfantastičtějších teorií klade Atlantidu poblíže bermudského ostrova Bimini. Velký záhadolog Edgar Cayce tvrdil, že zánik Atlantidy u Bimini mají na svědomí sami její obyvatelé, kteří ovládali vyspělé technologie, mezi nimi i kouzelné ničivé krystaly. Ty se vymkly jejich kontrole, došlo ke smrtícímu výbuchu a zkáze civilizace. I dnešní záhadné jevy v Bermudském trojúhelníku připisuje Cayce působení pohřebené Atlantidy. Před několika lety provedla NASA sonarový průzkum oblasti a nenašla nic mimořádného.

Převzato: http://21stoleti.cz/
Atlantída nedala nikdy pokoj ľuďom, ktorých priťahovalo tajomno - sú medzi nimi básnici, spisovatelia, ale aj dobrodruhovia.
Vyspelá civilizácia, ktorá mohla existovať a odrazu nečakane zmizla, má v sebe čosi fascinujúce čo ľudí zaujíma. Meno Atlantída skrýva v sebe príbeh o tajuplnom ostrove, kúpajúcom sa v slnečných lúčoch, a ľuďoch, ktorí založili skvelú, no krátkotrvajúcu kultúru.
bb.jpg
O Atlantíde je známy len popis gréckeho filozofa Platóna zhruba napísaný 500 rokov pred Kristom.
o Atlantíde sme sa dozvedeli viac až v stredoveku a to zo spisov arabských zemepiscov, pretože kresťanská cirkev všetky im nevoňajúce spisy o výdobytkoch civilizácie zo starého Grécka či Ríma zničila.
Záujem o ponorený ostrov sa znovu prebudil v storočí veľkých objavov, niektorí autori pokladali Ameriku za Platónov ostrov. O ideálnej krajine sa začalo písať častejšie.
Atlantída je legendárny ostrov s vyspelou kultúrou, ktorý sa po prírodnej katastrofe prepadol do hlbín mora. O Atlantíde sa prvý raz zmieňuje Platón. Platón sa pritom odvolával na rozprávanie egyptského kňaza Solóna. Wikipédia
bg.jpg
Vedeli stavať vesmírne lode, vyspelé mestá, umelé inteligencie a pod.
Atlanťania sa ešte pred potopou vyvynuli natoľko, že o niekoľko tisícročí predbehli dnešnú dobu
Nechcem moc písať o veciach všeobecne známych....pozná ich každý......pozná snívanie spisovateľov a úvahy nad miestom jej potopenia...ale:
Nemohli........byť ľudia z Atlantídy ďalšou rasou na Zemi? vraj disponovali nielen vedomosťami ale mali aj úžasné psychické schopnosti? Mali tieto schopnosti od mimozemšťanov?xixi
Avšak stalo sa im to čo sa deje aj u nás a skorumpovaní sa zmenili na zlých a rozpútali vojnu, ktorá viedla k ich úplnej skaze??
Je krásne posúvať výdobytky vedy k vyšším métam...nesmieme však zabúdať byť ľudmi lebo zničíme svoj svet ako sa to stalo obyvateľom Atlantidy .............

Atlantidu obdivujeme, ale v prvom rade by mala byt výstrahou a slúžiť nám ako PONAUČENIE!!!!

reklamy na stránke nedokážem ovplivniť....sorry!
Flag Counter
Zdroj:okrem vlastných materiálov všetko ostatné zo svojej mailovej schránky.ak sa materiál dotkol niečich ochranných práv- napíšte mi a ihneď zjednám nápravu.ďakujem!!!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one